17. srpna nastala další klasická již situace, stacionární kumulonimby se strukturou á la stěny vody s vytrvalým hřměním a minimálním počtem viditelných výbojů. První taková bouřka mě odpoledne vylákala ven, klasická bída a nakonec mě další přeháňka deštěm zahnala do bikebaru. U piva koukám, jak se nad Rakovníkem chystá další bouřka a míří sem. Přestalo pršet, vydal jsem se jí naproti a za chvíli mi bylo jasný, že nic hezčího jsem letos ještě neviděl a už možná ani neuvidím. Sice opět stěna vody, ale tentokrát s krásnou, skoro hrozivou strukturou, spoustou blesků a když jí měl nad hlavou, tak si řekla, že toho bylo dost a okamžitě se rozsypala. Paráda, konečně to letos za něco stálo. Srpen tady nějakým zázrakem furt boduje
